Můj příběh

Specializuji se na efektivní komunikaci ve škole a vytváření partnerského vztahu se žáky, čímž pomáhám učitelům zkrotit džungli před tabulí.

Je pondělní ráno, zvoní a já v dobré náladě vcházím do třídy. Žáci mě vítají s úsměvem a těší se, co nového se dnes naučí. Zvídavě zvedají ruce, diskutují, hledají konstruktivní řešení…

Utopie? Ne, i takto může vypadat vyučování ve vaší třídě. Stačí jen vhodná motivace, partnerský přístup a efektivní komunikace. Z džungle před tabulí se může rázem stát poutavé vyučování, z rozepří se žáky příjemné povídání a z vystresovaného učitele vnímavý partner.

Dlouhá cesta k pedagogickému bohatství

Při zápisu do 1. ročníku na pedagogické fakultě jsem byla plná nadšení. Těšila jsem se na vše nové, co mi studium přinese a s napětím očekávala nadstandardní výkony vysokoškolských pedagogů, kteří nás za pět let připraví na tak důležité a odpovědné povolání, jakým učitelství nepochybně je.

Čas plynul, nadšení opadalo, skripta v knihovničce přibývala stejně jako zápisky v poznámkových blocích. Už jsem znala latinské názvy mechů, siluety českých dravců, Platónovy dialogy a typologii sociálních skupin. V indexu se hromadila hodnocení z absolvovaných předmětů se vzletnými názvy: Motivace ve škole, Psychologie dětí, Oborová didaktika a podobné zajímavě nazvané bloky přednášek. Já ale stále čekala, kdy někdo přijde a prozradí všem budoucím kantorům, jak vlastně učit??? Jak komunikovat se žáky, motivovat je k učení, jak řešit problémy s přezouváním, opisováním, pozdními příchody… Jak připravit zajímavou hodinu, kdy žáci jen nesedí v lavicích a nebiflují fakta.

Je ze mne učitel

S diplomem v kapse mi došla tvrdá realita. Musím se to naučit sama! Paráda. Pět let na věhlasné univerzitě a je ze mě učitel. Ale co bude dál? Jak se mám v září postavit před třicet výrostků a vzbuzovat respekt? Nastoupím na palubu lodi s názvem Škola a vydám se na rozbouřené moře. Kam mě vlny zanesou? Neztroskotám s první bouřkou? A co horké slunce, žraloci a piráti?

Pedagogické začátky v džungli před tabulí

Snad se to po prvním roce zlepší… Po druhém budu mít více zkušeností… Příští rok už nebude moje třída v té nejhorší pubertě… Další snad už rozšíří naše řady školní psycholog…

O kolik jednodušší by byly mé pedagogické začátky, kdybych věděla vše, co vím teď. Pár let ve školství mě velmi rychle naučilo, že pokud chci učit jinak a nezbláznit se, pětiletka na vysoké škole mi stačit nebude. Vyhořelí kolegové moc inspirace nepřidají a děti se svatozáří se v lavicích také neobjeví. Musím s tím něco udělat sama. Ale ruku na srdce. Kolik pedagogických publikací vám prošlo pod rukama a kolik jste jich opravdu přečetli? Kolik jich stálo za to? A kdo má po odškrtání třídnice, opravě písemek a přípravě prezentací ještě čas a chuť na jakékoli studium?

Zlom nastal po absolvování kurzů o respektování, kritickém myšlení a po dalším specializačním studiu. Tehdy jsem pochopila, že to jde. Začala jsem studovat odbornou literaturu, vyhledávat další možnosti vzdělávání. Objevila jsem principy, které opravdu fungují, efektivní komunikační postupy, co posilují partnerský vztah se žáky a jejich motivaci k učení.

To vše mi báječně usnadnilo moji práci a přineslo více radosti z učitelského povolání. Jak úžasné je nemuset řešit každý kázeňský problém, dohadovat se se žáky o každou prkotinu, násilně přesvědčovat, manipulovat či prosazovat vůli silou.

Výchova vlastních ratolestí

Největší lekce však přišla mnohem později. Rady babiček a kamarádek na hřišti mě příliš neoslovovaly, rodičovské příručky až na pár výjimek nestály za čtení místo drahocenného spánku.

V mé rodičovské úloze mě dál posunuly různé kurzy pro rodiče. A po pár letech na rodičovské dovolené mi docvakla řada věcí. Dílky skládačky zapadly na správné místo a vytvořily obraz výchovy a vzdělávání dětí, a to nejen vlastních.

Dobrá zpráva pro všechny učitele

Kdyby tak existovalo místo, kde by byly shrnuty potřebné rady a doporučení pro učitele a jejich studium nezabralo příliš času… To by byla paráda.

Dobrá zpráva je, že takové místo již existuje. Ověřené principy, tipy a náměty pěkně pohromadě. Místo, které může usnadnit spolupráci se žáky i vám bez dlouhého sezení ve školicích místnostech, bez bloumání po knihovnách, bez večerů nad nudnými pedagogickými spisy…

Podařilo se mi proklestit si cestu k úspěšným žákům a spokojenému učiteli. Chtěla bych všem kolegům sdělit, co skvělého jsem zjistila, co úžasně funguje a co by pomohlo i jim řešit největší problémy se žáky, jako je kázeň, motivace a nedodržování dohod. Na půdě školy ale nebyl dostatek příležitostí k předávání postřehů, a tak se psaní blogu, e-booku a tvorba online kurzu ukázalo jako ideální cesta ke sdílení zkušeností, jak se stát úspěšným a spokojeným učitelem.

A tím můžete být i VY!