Stíhací závody v lavicích

Také patříte mezi fanoušky zimních sportů? Biatlon, skoky na lyžích, rychlobruslení… Zimní sporty jsou oblíbenou kratochvílí řady lidí.

Stáváme se pyšnými vlastenci, oblékáme národní barvy, přizpůsobíme denní plán programu živých přenosů a netrpělivě očekáváme medailové výsledky našich reprezentantů. Nechybí ani pochybovačné komentáře, hodnocení předchozích výkonů, zdravotního stavu či kvality sněhu.

 Běžkaři s nohama na stole

Jsou z nás televizní “odborníci”, kteří po svíčkové se šesti usedají do pohodlného křesla s ovladačem v ruce a předpovídají budoucí úspěch či naprostý propadák. V teple a suchu popoháníme české reprezentanty, hudrujeme nad zapomenutou hůlkou a nahlas přejeme cizím favoritům neúspěch. V cílové rovince se nám pak zvedá hladina adrenalinu spolu s hlasem, který by snad uslyšel i sportovec skrze obrazovku.

Jak úsměvná a legrační se zdají taková nedělní odpoledne, kdy podobné scény mohu sledovat i v naší rodině. Přiznávám dobrovolně, že se neřadím mezi sportovní fandy. A když se mi na návštěvě podaří shlédnout část závodu, nechávám se strhnout a prožívám napětí, fandím sportovcům a zároveň si libuji, že se nemusím štvát vánicí a mohu s voňavým čajem v ruce sledovat přenos.

Ale zároveň nepřeji neúspěch soupeřům, obdivuji jejich výkony, a když přijde chyba, beru ji jako součást závodu a cennou zkušenost pro sportovce. Nepředpovídám neúspěch jen proto, že chci zajistit tam “nahoře” jiný výsledek.

A jak to máte VY?

Biatlon vs. vyučování

Víte, trochu mi toto sportovní šílenství připomíná i naše komunikační návyky a myšlenkové stereotypy ve škole. Pojďme se na ně podívat podrobněji. Porovnejme biatlon a školní vyučování.

Stíhací závod – srovnávání

Rychleji než soused, více bodů než vedlejší skupina, lepší průměr než předchozí ročník.

Někdy mi práce se školními výsledky evokuje stíhací závod. Zohledňujeme předchozí výkony a nastavujeme různé startovní čáry. Porovnáváme závodníky (žáky) a předjímáme jejich budoucí výsledky. S těmito předsudky k nim také přistupujeme.

Zvyšuje takové SROVNÁVÁNÍ výsledků motivaci zlepšovat se? Přináší srovnání s kamarádem uspokojení nad vlastním výkonem?

Obávám se, že ne. Na první pohled se taková zábavná soutěž tváří naprosto nevinně. Druhý pohled může odhalit řadu nástrah jako ohrožení sebeúcty, sebevědomí či vztahů s okolím.

Testy, soutěže, závody, statistická porovnání… Kluci proti holkám, prváci proti druhákům, áčko proti béčku. Schyluje se k závodu či bitvě?

Přinášíme do života dětí zdravé soutěžení, nebo více PROVOKACÍ a NEVRAŽIVOSTI?

Stupně vítězů – rizika soutěží

Pusťte se do souboje! Soutěžíme. Vyhráváme, nebo prohráváme! Nabízíme odměny a veřejně vyhlašujeme, kdo je „nejlepší“.

Soutěže nepřispívají k bezpečnému klimatu ve třídě, naopak přináší pocit ohrožení vlastní sebeúcty. Vítězství jedné strany je vždy vykoupeno porážkou té druhé.

Základem partnerského vztahu je model vítěz-vítěz, který žádná soutěž nepřináší.

Cílem soutěže je zvítězit, ne si procvičit učivo či se dozvědět nové informace, jak si učitelé často myslí. Soutěže svádí žáky podvádět, urážet soupeře a vyvíjet nepřiměřený tlak na spoluhráče. Představují tedy riziko i pro morální vývoj dětí.

Pojďme raději soutěžit SAMI SE SEBOU!. Porovnávat vlastní výsledky v čase, soupeřit se svými možnostmi, překonávat VLASTNÍ LIMITY.

Mimo terč – zaměření na neúspěch a detaily

V tomhle je slabá, měla by se víc soustředit! Ale hlavně ať ZASE nezapomene hůlku.

Zaměřujeme se na oblasti, v nichž se nám nedaří, místo abychom věnovali úsilí rozvíjení našeho talentu a zájmu. Je natolik důležité věnovat čas oboru, který mi nic neříká? Nebo je lepší věnovat energii činnostem, které mě baví a naplňují?

Jsou naši biatlonisté také výbornými tenisty či plavci? Zajímá vás, zda váš zubař měl jedničku ze zeměpisu? Zda prodavač umí přejít kladinu či automechanik vyjmenuje stupnici tvrdosti nerostů?

Proč se tedy zlobíme nad drobnými neúspěchy? Co se více RADOVAT Z ÚSPĚCHŮ?

Každý je přece dobrý v něčem jiném. Pojďme ho podpořit a rozvíjet jeho talent.

Bramborová medaile – podceňování

Vypadalo to tak nadějně a zase jen bramborová medaile! Kdyby neudělala chybu, mohla být první!

Jaký je pohled závodnice? Ona přece může být se svým výsledkem nadmíru spokojená.. Vnímá výsledek pozitivně. Co by se stalo, kdyby hned po ránu začala lamentovat, jak dnes ten závod “projede”, že je sníh moc hluboký, soupeřky se lépe vyspali a já bolí kolena? S takovou dávkou negativní energie závod opravdu nevyhraje.

A co teprve, když taková tvrzení převedeme do 2. osoby a nedůvěru projevíme jiné osobě?

A co když jsem učitel a opakovaně vysílám NEGATIVNÍ MYŠLENKY k osobě žáka??

Zase vedle – kritika

 “Máš to všechno špatně!” “Zase pětka, musíš se začít učit.”

Konstruktivní kritika může být zajímavou zpětnou vazbou. Popisujeme-li činnost nebo chování žáka, jedná se o mnohem přijatelnější způsob sdělení, který získává neutrální výraz.

Naopak pokud hodnotíme osobu, posuzujeme tak její vlastnosti či charakter. Toto hodnocení může být pozitivní i negativní, obojí v sobě ukrývá hrozbu nepříjemných následků spojených s přisuzováním určitých rolí a nálepkování.

Jak se cítíte, když někdo HODNOTÍ vaši práci, na které jste si dali hodně záležet, ale přesto není dokonalá?

Jaké pocity ve vás vyvolává negativní hodnocení hemžící se předponou „ne“ a větami plnými kritiky. Možná se budete cítit poníženě, méněcenní, vzbudí se ve vás pocit viny, možná vás to hrozně naštve. A učitel to přitom tak vůbec nemyslel, chtěl vám jen ukázat, co je špatně..

Netref se – nepřejícnost

Ať se netrefí. Jupí, má trestné kolo.

Co způsobuje negativní energie vysílaná soupeřům? Chci být lepší, ale je to možné pouze na úkor někoho dalšího. Nepřející myšlenky, přetvářka či nevraživost.

Opravdu tomu chceme UČIT naše děti?

A tak až si zase sednete před televizní obrazovku s kafem v ruce…

Zkuste se na stíhací závod podívat i z druhé strany. Co všechno museli závodníci zvládnout, než se na tokový závod nominovali? Jak jsou asi nervózní? Pomáhá jim fandění diváků? Věří si, nebo závod předem vzdávají?

Jak bych se v jejich kůži cítil já sám? Co by mi pomohlo? Mohu je nějak podpořit na cestě k vítězství?

A stejné otázky si pak položte při řešení konfliktu se žákem. Uvidíte, jak se váš pohled ZMĚNÍ:-).