Miluji knihovny aneb našla jsem místo kde psát svůj blog

Miluji knihovny, ta tichá místa v honosných budovách, kde jsou umístěny tisíce knih, každá na svém určeném a dohledatelném místě…

knihovna

Nevím, zda je tento vztah dědičný, nebo získaný během života. V mém případě se asi propojuje obojí, jelikož maminka je povoláním knihovnice. Odmala nás brala s sebou mezi obrovské regály plné knih, pouštěla nám pohádky z gramofonových desek a my jí s bratrem tajně ujídali kostky cukru z „bezedné“ papírové krabice.

Jak šel čas, pomáhala jsem jí třídit katalogizační lístky, vybírat nové tituly v knihkupectví, obalovat je a razítkovat na příslušných stranách.

Sama jsem postupně přelouskala téměř celé oddělení dětských knížek a ráda si prohlížela ty dospělácké. Do jiné knihovny nebylo třeba chodit, ani řešit pozdní vracení, či shánění povinné literatury. Tu jsme měli z velké části doma, pěkně seřazenou podle abecedy či žánru a maminka knihy ochotně zapůjčovala sousedkám.

Knihovny napříč časem

Ten osobní vztah a kontakt s knihovníkem mi dnes trochu chybí. Maminka měla pro věrné knihomilce vždy připravenou hromádku knih a dobře věděla, který autor se mu líbí, komu půjčit jako prvnímu horké novinky a kdo ocení určitý typ naučné literatury. Vznikal tady přátelský vztah, který mnohdy nahrazoval sezení u psychoterapeutů. Řeknete si, že tohle je možné jen na malých a vesnických knihovnách. Já věřím, že tomu tak mohlo být (a snad ještě je) i v těch větších.

Od dob studií jsem vlastnila celou řadu průkazek do knihovny. Už nebyly z papíru s tříciferným číslem, ale se specifickým kódem a podobou platební karty, která zapadla vedle všech zákaznických karet v peněžence. Od pultu se na mě neusmívala stejná paní knihovnice a plastová pouzdra s knižními lístečky nahradily počítače se čtečkami. Tím nechci říci, že vše směřovalo špatnou cestou.

Úžasné služby

Pokrok nejde zastavit a já jsem nadšená, že si mohu objednat téměř jakýkoli titul, přes internet si pohodlně zjistím umístění publikace a do emailové schránky obdržím upozornění na blížící se termín vrácení knih. Jak pohodlné a praktické.

Moje oblíbená knihovna navíc nabízí celou řadu služeb. Počítače, kopírky a elektronické katalogy jsou asi dnes už samozřejmostí. Má ale vaše knihovna samoobslužné výpůjční pulty a biblioboxy na vracení knih, pítko pro žíznivé čtenáře, automat na špunty do uší? Nabízí možnost donášky knih do domu pro hendikepované občany či možnost zapůjčení deštníku, abyste vy (a hlavně knihy) cestou domů nezmokli? Teď už nic nebrání četbě, zábavě a studiu.

Domácí knihovna vs. Posvátný knižní chrám

knihyAsi se nebudete divit, že první kus nábytku, který jsem si vysnila a do nového bytu pořídila, byla vysoká knihovna. Domácí knihovnu totiž považuji za určitou osobní vizitku. Při návštěvě cizího bytu mě nezaujme velikost televizoru, vybavenost baru či lednice, ale barevné hřbety knih vyrovnané v policích či knihovničkách. Už mě ani nepřekvapuje, že v domovech přátel objevím pěknou řádku titulů, které mám sama vyrovnané na poličkách.

Často a ráda knihy dostávám, některé dobře vybrané kupuji, ale nejraději si je půjčuji. Od kolegů z práce, známých a kamarádů… A samozřejmě ráda i půjčuji ty své, většinou podepsané a zabalené (to jsou ty geny).

Kamennou knihovnu ale nic z toho nenahradí. Líbí se mi ta atmosféra, klid, přehlednost a systém… zahloubané výrazy studentů listujících v odborných knihách, usměvaví čtenáři mířící pro dlouhodobě objednanou knihu k výpůjčnímu pultu, zvuk podpatků rozléhající se po rozlehlých chodbách, vůně knih při listování. To žádný internet a čtečka nenahradí. Není návštěvy mé oblíbené knihovny, aby mi na seznamu výpůjček nepřibyl další řádek.

Dokonce tam ráda chodím i se svými malými dětmi, s napětím očekávám, zda tu posvátnost vycítí také, anebo se rozhodnou narušit tichou atmosféru svým hlasitým šeptáním a otázkami typu: „Kdo to je?“, „Co to dělá?“. A tak skončíme místo u dětských knih na koberci s odloženými hračkami, ale blaženým výrazem v jejich dětských tvářičkách.

Báječný nápad

Nedávno jsem dostala skvělý nápad, jak se dostat do knihovny ještě častěji. Budu tam psát svůj blog a eBook 3 kroky ke zkrocení džungle před tabulí. Snad se i v něm projeví popsané atributy knihoven, jako je osobní vztah, atmosféra, přehlednost a pokrok. Nechám na sebe dýchat to inspirující a tvořivé klima. Nechám se pohltit klidem, který tu ze všech stran vyvěrá a pokud by mě přece jen rušilo třeba žvatlání děti v hracím koutku, koupím si v automatu špunty do uší a pustím se do psaní.

Už teď se na to velmi těším a vás, milí čtenáři, zvu k diskuzi v komentářích přímo pod články.

Nina Suchomelová

Specializuji se na efektivní komunikaci ve škole a vytváření partnerského vztahu se žáky, čímž pomáhám učitelům zkrotit džungli před tabulí. Jsem autorkou e-booku pro pedagogy 3 kroky ke zkrocení džungle před tabulí.
Nina je učitelkou na základní škole, manželkou skvělého muže a matkou dvou úžasných dcer. Vždy chtěla jít svou vlastní cestou, vzdělávat se a hledat nové možnosti jak v oblasti školství, tak rodinného života. Zajímá se o přírodu, ekologii, zdravý životní styl a jógu.
Její příběh si můžete přečíst zde >>

Komentáře