28. března slaví učitelé svůj svátek.
Možná se dnes nejeden učitel zamyslí nad původem svátku učitelů a zapátrá v paměti po informacích o Janu Amosi Komenském, které jim utkvěly v paměti z dob studií.
Při psaní těchto řádků jsem také zavzpomínala a s údivem zjistila, že mi paměť přehrává názvy Komenského děl, některé myšlenky i dobové souvislosti.
Jaký byl osobní život tohoto velikána? Byl ženatý? Měl vůbec nějaké děti? Víme něco o žijících potomcích tohoto velikána? Čemu se věnoval ve volném čase?
Napadá mě celá řada otázek, na které bych se ráda pana Komenského zeptala, kdyby přijal mé pozvání na kávu.
V roce 2019 to jsou 427. narozeniny. Narodil jsem se 28. března roku 1592 v Nivnici u Uherského Brodu.
Z počátku šťastné, ale ve 12 letech přišel velký zlom a do mého života zavítaly neblahé časy.
Byl jsem nejmladší z pěti dětí Martina Komenského a jeho ženy Anny. Rodiče zemřeli, když mi bylo pouhých 12 let. Poté se mne ujala teta Zuzana Nohálová a odstěhoval jsem se do Strážnice.
Po vypálení Strážnice jsem přišel nejen o majetek, ale i o nový domov. Byl jsem poslán do bratrské školy v Přerově. Díky mým studijním úspěchům jsem pak mohl studovat v Herbornu a Heidelbergu.
Ano, ženatý jsem byl dokonce třikrát. První žena Magdalena bohužel zemřela i se dvěma syny při morové epidemii. S druhou ženou Marií Dorotou jsem strávil 24 let. Po její smrti jsem se oženil potřetí s Janou Gajusovou.
Měl jsem 6 potomků. První žena mi dala dva syny. S druhou ženou jsme měli čtyři děti. Tři dcerky Dorotu Kristinu, Alžbětu a Zuzanu. Nejmladší syn se jmenoval Daniel.
Ano, vím o řadě potomků v 9. až 12. pokolení. Většina jich je z linie dcery Alžběty, která si vzala mého nejlepšího spolupracovníka Petra Figula Jablonského a měla s ním 6 dětí. Jejich potomci žijí v zahraničí, zejména v Německu a Americe.
Mohu zmínit ekonoma Jana Ferdinanda Kallika. Jeho 3 děti jdou v mých šlépějích a a působí jako učitelé. Janova dcera Alison byla dokonce vyhlášena jako jedna z deseti nejlepších pedagogů v Kalifornii.
Ve Funeku jsem velmi rád včelařil. Ale jinak k mým největším zálibám patřilo studium, četba a psaní děl. Také jsem obdivoval technický pokrok a vynálezy naší doby.
Přebýval jsem v Přerově a Fulneku. Po dobách skrývání na Moravě a ve východních Čechách jsem odcestoval do exilu a nejdéle pobýval v Lešně, Londýně, Amsterodamu, Stokholmu.
Lešno se stalo mým druhým domovem. Strávil jsem tam během 3 dlouhodobých pobytů 19 let.
Rád bych vzkázal žákům, aby si více cenili možnosti žít a vzdělávat se v době míru a prosperity. Aby si vážili svých učitelů, škol a dalších vzdělávacích institucí.
Učitelům pak vzkažte, že se mohou inspirovat mými myšlenkami, o nichž jsem přesvědčen, že jsou platné i po 400 letech. Věřím, že řada z mých spisů jim může přinést cenné informace i v době 21. století.
Máte-li chuť, napište své otázky do komentářů pod textem :-).