Červnový bobřík mlčení

Je tu červen. Poslední měsíc školního roku, kdy učitelé finišují a zapojují veškeré síly, aby dosáhli cílové pásky.  Pokud možno v pohodě a bez újmy na zdraví.

U mne je to podobné. Závěrečné písemky, kontrola plánů, ladění známek a příprava na tvorbu písemných hodnocení. Čekají mne poslední týdny před třídními výlety a exkurzemi, kdy je potřeba dohnat vše, co zbývá na seznamech nezaškrtnuto.

Nemluvit a nešeptat!

Ejhle, stačí malá zdravotní indispozice a vše se začíná komplikovat. Během pátečního vyučování se můj hlas změnil v sípění a šepot. Co s tím? Chce to jen trochu improvizace a připravenosti. Samostatná práce, dokumentární film, skupinová práce při výrobě plakátu či pracovní listy.

Snad pomohou rady okolí:

• Kloktat teplou vincentku,
• cucat pastilky,
• pít zázvorový čaj s medem či slivovici,
• nemluvit a hlavně NEŠEPTAT!

Nejlepší rada pro učitelku uprostřed výuky :-).

Školní den je u konce a jde se domů. Cestou zjišťuji, že poslední čtyři hodiny jsem téměř nemluvila a přesto vše běželo jako po drátkách.

Když jsem mluvila hodně potichu, studenti se také ztišili a více naslouchali. Dokonce začali i empaticky šeptat :-). Zadání pracovních listů prověřilo mé písmenné vyjadřování a gesta umožnila procvičit neverbální komunikaci v praxi. Nevyhozené staré časopisy posloužily při tvorbě koláže při skupinové práci. A pak že převažuje frontální výuka :-).

Hlasivková lekce

O víkendu moje hlasivky pokračovaly v protestním bobříku mlčení a já si během dvou dní uvědomila, jak moc mluvíme, kolik zbytečných vět vypouštíme z úst a jak málo někdy stačí k porozumění.

Dokonce mi tato lekce nabídla možnost více naslouchat, vnímat zvuky okolí a užívat si sladké mlčení. Nepatřím mezi ženy, které mají potřebu vše sdělovat, užívají si dlouhé telefonní hovory a klábosí se všemi lidmi, kteří jsou ochotni naslouchat.

Dvoudenní šepot ale i mne přesvědčil, že mluvím až příliš. Na děti se lze obracet v krátkých větách, je prima využívat jen oslovení a dalšího jednoho slova. V hlavě se mi rodila dlouhá souvětí, která chtěla vylétnout z  úst, jen rozkmitat hlasivky. Brockovo centrum v mozku už bylo nachystané vyřknout pár pokynů a odvrátit hrozící katastrofy, ale hlasivky stále ukazují stopku.

Nakonec jsem potřebu promluvit utnula a sledovala, co se bude dít. Žádná katastrofa, nedorozumění či konflikt. Dcerky si poradily samy. Přišla další rodičovská lekce a uvědomění, že není třeba do všech situací zasahovat. Díky za ni.

Co se nám tělo snaží říct?

Je pondělí a mé hlasivky stále odmítají službu, je načase vyrazit k lékaři. “Antibiotika a pastilky proti otoku to rychle spraví. Hlavně ale nemluvit a nešeptat. Chcete napsat neschopenku?”

Nedalo mi to a trochu pátrám i na internetu. Číst babské rady a zkušenosti mě po pár minutách odradí. Co zkusit psychosomatiku?

Problémy s hlasivkami značí dušení emocí i slabou životní sílu.

Jojo, to by mohl být problém vyčerpaných červnových učitelů. A jsme zase u toho :-).

Užívejme si krásného téměř letního počasí, červenajících se sladkých jahod a vidiny blížících se prázdnin.

Mluvme méně a k věci,  budou nám vděčné nejen hlasivky.