Nepomáhej, nepracuj!

Takto znělo doporučení lektorů mentorského kurzu, který jsem v loňském roce absolvovala. Nejprve jsem se nad tímto mottem nevěřícně pousmála, dnes ale vím, že jeho podstata je pro mentoring klíčová.

„Mentoring je pocta! Kromě lásky není většího daru, kterým můžeme druhé obdarovat, než je dar podpory růstu.“ Marshal Goldsmith

Cesta k mentoringu

O mentoringu jsem v průběhu své učitelské praxe slyšela několikrát, ale s povrchním povědomím o této formě podpory mě nijak nemotivovalo se o něj více zajímat. Během posledních dvou let se mi ale do cesty mentoring připletl mnohokrát. Potkala jsem řadu inspirativních lidí (mentorů), slyšela o rozvojovém kurzu a povídala si s lidmi, kteří tento kurz absolvovali. Zjišťovala, co jim tato zkušenost přinesla a kam je posunula.

To vše muselo zákonitě vyústit v poslání přihlášky na mentorský kurz JOBu a osmdesáti hodinám stráveným v učebnách (ale i venku) v krásném prostředí Hospitalu Kuks i výukových prostorách v Hradci Králové, Praze a Pardubicích.

Přemýšlej, ptej se a plav!

Když se ohlížím za nejrůznějšími vzdělávacími kurzy, které mám za sebou (a není jich zrovna málo), tento byl úplně jiný. Praktický, konkrétní a na vše jsme si museli přijít sami.

Po úvodním pobytu na Kuksu jsem byla úplně nadšená, jak aktivně, podnětně a zajímavě lze kurz vést. Za celé dva dny jsme nedostali nic naservírováno na talíři (kromě výborných obědů a večeří). Čekali byste na začátku přednášku, co je to mentoring? Já ano, ale lektoři zvolili jinou strategii. Než jsme odhalili teoretickou podstatu mentoringu, byli jsme všichni vhozeni do mentorského rozhovoru. A teď plav, jak umíš!

Mentor + mentee = cesta

Ve trojicích jsme se mnohokrát vystřídali ve třech rolích: mentor (vede rozhovor, klade otázky), mentee (klient, který přichází se zakázkou) a pozorovatel (sleduje průběh rozhovoru, kladené otázky apod.). První mentorský rozhovor a tolik zkušeností, AHA momentů a vhledů.

Přesně si pamatuji na nejistotu, která v nás převládala. Přesto na rozhovory ráda vzpomínám, byly prvními krůčky mentorského tréninku, který následoval. Měla jsem možnost vést řadu mentorských rozhovorů, sama byla mentorována, ale nejpřínosnější byla vždy zpětná vazba a rozbor, kdy jsme si společně s ostatními kurzisty sdíleli nabité zkušenosti.

Model GROW pomáhá růst

Podstata mentorského rozhovoru je velmi jednoduchá. Klient (mentee) přichází se zadáním, na kterém by rád pracoval. A nemusí to být problém, který ho trápí, ba naopak. Mentoring podporuje rozvoj silných stránek klienta, pro kterého je vybrané téma výzva, vidí v něm svůj pokrok, smysl, naplnění…

Autorem modelu GROW je John Whitmore (2005) a jeho metoda je postavena na čtyřech krocích:

G – Goal (cíl): Prvním krokem je výkop na branku. Stanovení cíle a pojmenování zakázky. Dobře položenými otázkami mentor pátrá po klientově cíli, společně sestavují zakázku a její časové rozvržení.

R – Reality (realita): Následuje popis reality, ve kterém klient popisuje současnou situaci, svoje zkušenosti, úspěchy i nezdary.

O – Options (možnosti): Ve třetím kroku se začíná otevírat cesta, klient se pustí do hledání možností a současně i překážek, které je na cestě nutné překonat.

W – Way (cesta): Poslední část rozhovoru se zaměřuje na první kroky směřující k cíli. S pomocí otázek „Co, kdo, kdy, jak..?“ klient plánuje konkrétní cestu, na kterou se v dohledné době vydá. Vznikne reálný plán, na který s odstupem času naváže další mentorský rozhovor.

Více o mentoringu i kurzech pořádaných spolkem JOB najdete zde >>.

Lotrandova rada

Teď se konečně vrátím k radě z titulku článku, při které se mi vždy vybaví starý loupežník z pohádky Lotrando a Zubejda.

Lotrandova rada podobně zní, ale obsahově je odlišná.

Zatímco zkušený lapka hledal cestu v okrádání pocestných, mentor klade otevřené účinné otázky. Pokud se mu to podaří, klient se rozpovídá, pracuje na sobě, hledá možnosti, sám plánuje a nepotřebuje nevyžádané rady.

Mentor tedy pracovat nemusí, tedy ne tak docela. Kromě kladení trefných otázek aktivně naslouchá, zapisuje si klíčové informace a udržuje rozhovor v žádaném směru. Ale to je vše. Na to podstatné si klient přijde sám!

Nevyžádané dobré rady

Často se pousměji nad situacemi, se kterými se každodenně setkávám na vlastní kůži nebo je zaslechnu. Určitě je také znáte.

Mluvím o rozhovorech, kdy jeden účastník popisuje problém nebo situaci, kterou řešil. A ještě než stačí dokončit myšlenku, sesype se na něj salva nevyžádaných dobrých rad typu: „To musíš takhle, jinak se stane…“ Člověk, který vyprávěl, si ale nepřál dostat radu, možná se chtěl jen vypovídat, potřeboval podpořit, nebo jen sdílet prožitou situaci.

Vzpomeňte si na nějakou nevyžádanou radu, která vás možná i naštvala a vůbec jste neměli chuť radu využít. O tolik jiná jsou vlastní řešení, když nás v jejich hledání a realizaci někdo podporuje.

Možná si říkáte: “Ale učitelství je holt pomáhající profese, a tak pomáháme, radíme, nabízíme odpovědi a budeme tak světu prospěšnější. Stojí nás to mnoho energie, úsilí a času, ale to k profesi patří…”

Ale ono to tak být nemusí! Zkušenosti z kurzu mě vedly k přemýšlení v širších souvislostech. Mentorské zkušenosti nevyužívám pouze při mentorských rozhovorech, dochází na ně běžně při výuce, kdy se více ptám a počkám si i na odpověď. Použiji je při rozhovorech s rodiči a kolegy, v rodině při povídání s dětmi, partnerem, přáteli. Funguje to všude. A to je na mentoringu to krásné.

Je ze mě mentor a rostu

To je asi poprvé, co toto sdělení píši. Mám za sebou intenzivní kurz a trénink, desítky mentorských rozhovorů i mentorské zkoušky včetně získaného osvědčení. Ale nejcennější jsou pro mě každodenní zkušenosti, díky kterým rostu.

Na základě nových vhledů a souvislostí přetvářím a upravuji online kurz 5 neděl v džungli před tabulí, který byl spuštěn na jaře 2019. V loňském roce se mi podařilo získat pro tento kurz akreditaci MŠMT a díky mentorským zkouškám k němu mohu nabídnout i mentorskou podporu.

4 AHA momenty na závěr

Na závěr si neodpustím pár klíčových AHA momentů, kterými jsem byla na kurzech obdařena a které jsem měla možnost opakovaně ověřovat v každodenní realitě.

• Pro učení a rozvoj je velmi důležité nastavení bezpečného prostředí.
• Rozvoj je třeba stavět na prožitku úspěchu a silných stránkách, ne na zlepšování slabin.
• Otevřené otázky jsou mnohem účinnější, vedou k přemýšlení.
• Po vyřčení otázky je důležité dopřát dostatek času na odpověď. Momenty ticha bývají klíčové.

I tyto nové momenty jsou součástí online kurzu.

Pojďte je prozkoumat a užívejte si každou zkušenost, která vám pomáhá růst.