Džungle před tabulí

ZVONÍ!!! Co vás napadne jako první?

Většině učitelů asi vytane na mysli zvonění ohlašující začátek hodiny. Rychle dopít čaj, popadnout zápisník, přibrat červenou fixu, křídy a rychle do třídy, než ji zboří rozlícení studenti. Jak stresující zážitek. Sevřený žaludek, spěch a sprint po schodech. Začátek pětačtyřicetiminutového úseku dne a hned několikrát po sobě.

Po vyměřeném čase se zvonění ozve znovu, tentokrát s pocity úlevy a mnohdy uprostřed moudré věty. Příprava hodiny dala tolik práce, všechny ty pomůcky a pracovní listy. A místo toho džungle před tabulí. Neposlušní drzí žáci, kteří si ničeho neváží, neučí se, vyrušují a nedávají pozor. Šup s nimi do jednoho pytle! Úleva. Cítím, že to není v pořádku a podobné závěry se mi příčí. Ale co s tím?

Vracím se do kabinetu s jedinou touhou – vylít si srdce u kolegů. Slyšet, že mi někdo rozumí… Možná by pomohla i rada, jak se stresujícím a nepříjemným sporům vyhnout. Bohužel nejsem vyslyšena. Přestávka trvá jen pět minut a kolegyně vypadají utrápeně. Jedna drží v ruce telefon, druhá kárá zapomnětlivého žáčka, třetí se snaží do sebe rychle nasoukat obloženou bagetu. Zase zvoní a maraton se rozbíhá nanovo. Snažím se vstřebat nepříjemné pocity a vyrážím na další štaci.

Opět zvoní

Že by mobilní telefon? Kde asi je? V kabelce, v kapse kabátu, v tašce s nákupem? Zrovna se nacházím v bance, kde se melodie z Titaniku rozléhá jako hlásič požáru! Sleduje mě pár pohoršených očí osob s pořadovým lístkem v ruce. Učitelka, takové odpovědné povolání, a ani telefon si neumí vypnout… a v bance! Kolikrát spílám žákům, že si mají zvonění vypínat! A teď i já. Jak mám jít žákům vzorem? To ten den pěkně pokračuje.

Zvoní potřetí

Nic neslyšíte? Asi mi jen zvoní v uších. Že mě žáci někde v parku s cigaretou v ruce pomlouvají? Dnes jsme si zase pěkně vjeli do vlasů, a to jen kvůli zapomenutému domácímu úkolu. Opět mě napadá ta horší varianta! Co když na mě někdo myslí a s láskou vzpomíná? Je třeba začít myslet pozitivně.

…a počtvrté

Zamáčknu budík a rozespale mžourám po temné ložnici. Byl to jen sen, uvědomím si s úlevou. Brr, hrozný sen, noční můra všech pedagogů! Jen se uklidni, říká mi vnitřní hlas, tohle už není tvůj problém. Žádný stres, spílání a negativní myšlenky… i to vše provázelo mé všední dny ve škole. Dnes už to patří k minulosti. A navíc je sobota.

Zvoní popáté a naposledy

Cililink, cililink. Slyšíte to? Ten kouzelný zvuk připomínající setkání u vánočního stromečku, či zvonění zvonců na krku pasoucích se oveček? To zvoní jen pro vás. To je začátek něčeho nového! Rozcestník, u něhož se rozhodujete, kterou cestou se vydat. Tou pěkně vyšlapanou magistrálou, po níž si vykračujete už řadu let, nebo tou druhou úzkou pěšinkou… tajemnou a kamenitou cestou do neznáma?

Přesčasy v začarovaném kruhu

Vím, že není jednoduché najít si v přeplněném diáři čas na sebevzdělávání, reflexi, konzultace a někdy ani na pouhé popovídání nad kávou. Pracovní náplní učitelů není jen odučit své hodiny v rozvrhu, za jejich výukou stojí hodiny příprav a studia. Navíc mají na starosti celou třídu zhruba třiceti žáků a řeší s nimi nejrůznější záležitosti, o kterých nemá veřejnost ani povědomí. Jsou zahlcováni administrací, prací na projektech, inventarizací, povinnými školeními. Běhají od kopírky k tiskárně, z ředitelny ke sborovně. Konzultace s rodiči, porady a dozory v jídelně. Písemky, maturity, přijímací zkoušky, podepisování vysvědčení, reparáty…

Uf, je toho vážně hodně! Věřte mi, vím, o čem mluvím. O to víc se domnívám, že kantoři potřebují pomocnou ruku a podporu. Kde ji ale najít? Kde na ni vzít čas? Je to začarovaný kruh. Rozjetý vlak, ze kterého se špatně vystupuje.

Ve školství zkrátka není čas a prostor na vzájemné sdílení zkušeností a společná řešení problémů. To je fakt a také velká škoda, protože v tom všem vidím velký potenciál a podporu nejen pro začínající pedagogy, ale i pro ty, kteří stojí na pokraji propasti s názvem syndrom vyhoření.

Nová cesta

Snad právě online cesta – články na blogu, eBooky, online kurzy a webináře by mohly být tou správnou příležitostí ke sdílení zkušeností. Věřím tomu, a proto jsem se rozhodla začít psát blog pro učitele. Brány jsou ale otevřeny i dalším profesím (např. lektorům a manažerům) a samozřejmě rodičům.

Vaše příležitost ke změně

Tímto vás tedy zvu na putování tou druhou tajemnou pěšinou. Ráda budu vaším průvodcem a pomocníkem, který vám ukáže správnou stezku skrze džungli. Cestu mám již dobře prozkoumanou, nechybí mi potřebné vybavení, mapa ani kompas v podobě mého blogu či eBooku 3 kroky ke zkrocení džungle před tabulí. Věřím, že i vy dokážete vystoupit z koloběhu rutiny.

Problémy za vás nevyřeším, ale mohu vás naučit, jak se v pomyslné džungli před tabulí bezpečně pohybovat. Klíčem jsou principy efektivní komunikace a budování základů partnerského vztahu se žáky.

Nic se nezmění přes noc, něco málo možná za týden, či za měsíc. Pomalými krůčky lze budovat ztracenou důvěru a získat zpět respekt. Pomyslné pohorky si zkrátka budete muset obout sami. Také natrénovat svaly, ujasnit si cíle a hlavně to nevzdat před vrcholem.

Pevně věřím v úspěch všech, kteří se rozhodnou ve svém životě něco změnit k lepšímu.

Zvládla jsem to já, zvládnete to také!