Už dlouho mi vrtá v hlavě, jak to letos provedeme s Ježíškem. Starší dcerka je ve věku, kdy ji velmi zajímá, co a jak funguje, proč se věci dějí a také moc dobře pozná, když jí někdo neříká pravdu.
A tak se snažím připravit na chvíli, kdy se zeptá: „Kdo přinesl dárky pod stromeček? Jak vypadá Ježíšek? Jak se dostal do našeho bytu? A jak stihne obdarovat všechny děti na světě? A proč je dárek zabalený ve stejném papíře, který máme ve skříni?”
A já jí NECHCI LHÁT! A tak ji nebudu přesvědčovat, že dárky nosí „miminko” nebo „pán”, kterého jsme viděli na kříži v kostele! Také bych se ráda vyhnula momentu, kdy TO PRASKNE a ona zjistí, že všechno je jinak, než jí tvrdili rodiče – ti, kterým doteď tak důvěřovala.
Na druhou stranu ji NECHCI OCHUDIT o tajemný zážitek, rozzářené oči u stromečku a dětskou radost spojenou s vánočními svátky.
Snažím se najít zlatou střední cestu. Vánoce slavíme jako připomínku narození Ježíše Krista. Jsou to svátky, které bychom měli trávit se svými milovanými v poklidu a harmonii.
A proto si také dáváme dárky. Obdarováváme druhé, abychom jim vyjádřili, že je máme rádi, záleží nám na nich a myslíme na ně při výběru či výrobě dárku, o němž jsme přesvědčeni, že je potěší.
Letos budeme také poprvé psát dopis “Ježíškovi”. Neboli kreslit, co bychom si přáli najít pod stromečkem. A já jsem se rozhodla, že se také připojím.
Znám plno lidí kolem sebe, kteří to tak léta praktikují. Napíší dopis, mail, vyplní “wishlist” na internetu. Ještě loni mi toto jejich praktické počínání připadalo tak nějak “divné”. Stále si říkám, že by přece iniciativa a nápad měl vycházet od těch, kteří darují..
Po loňských Vánocích jsem ale konstatovala jediné. Nejen, že nebyla “vyslyšena” moje přání (jak také, když neumíme číst myšlenky!), ale byla jsem zavalena řadou nepotřebných věcí, které zaplnily místo v posledním šuplíku či komoře. Právě jsem se totiž snažila doma osvobodit od spousty zbytečných předmětů a nové dárky měly obsadit jejich místo! Co s nožem na dopisy, když mi téměř žádné nechodí. Co s kosmetikou, kterou nepoužívám. K čemu další mašlovačka, když v kuchyni již mají místo dvě další?
Napište si svůj dopis Ježíškovi. Zamyslete se, co by Vám udělalo radost, nebo co byste potřebovali. Můžete tak usnadnit svým blízkým rozhodování a ušetřit jim čas běháním po obchodních centrech!
Navíc “náš ježíšek” má stále pocit, že dárků musí být hodně moc, abychom si připadli šťastní. A tak místo jednoho vysněného dárku dostaneme kupu malých balíčků bez originality a hodnoty (nemám na mysli jen cenu!). Naše děti po prvních rozbalených krabicích přestávají další balíčky zajímat, chtějí si hrát s hračkami a zajímá je, co máme ve svých balíčcích.
Letos jsme se rozhodli, že koupíme dětem pod stromeček trampolínu. Ale když ji manžel přivezl domů, položili jsme si otázku, zda opravdu chceme čekat na Štědrý den. O svátcích budeme na cestách mezi příbuznými a i přes nepraktičnost převážení více než metrového kolosu, jsme usoudili, že si ji vlastně ani neužijí..
Dáme jim ji jen tak! Ne od Ježíška, ale od rodičů! Protože je máme rádi, víme, jak je skákání baví a jak budou nadšené.
Každý rok si kreslím vánoční myšlenkovou mapu. Zkuste to také! V klidu si promyslím, komu chci dárek dát. Napíšu si nápady a z nich vyberu ten správný. Bez stresu a starostí, abych na někoho nezapomněla.
Podobně si můžete vytvořit mapu pro předvánoční úklid či pečení cukroví.
Zajímá Vás, co se v mé letošní myšlenkové mapě nalézá? Inspirujte se:
A jak bude vypadat Vaše myšlenková mapa? Pokud máte chuť, připojte do komentářů pod článkem Vaše tipy. Třeba nám ostatním vytrhnou trn z paty :-). Předem děkuji.